Nejhezčí okamžiky

úplně dole pod článkem najdete i audio verzi, nejlepší pro usínání :-) 

Nejhezčí okamžik dne je pro mě ten, když už se na nic netěším.

Teda nechci to nijak zveličovat a moc na to upozorňovat, ale tahle myšlenka by se asi dala tesat do kamene :-) A pokud Vám to tak nepřijde, samozřejmě nic neděje, tedy až na to, že ty další věty už vám budou připadat úplně fádní. No což, pojďme to zkusit.

Kdysi jsem v životě udělal moc důležité rozhodnutí a uzavřel sám se sebou dohodu. Přestal jsem řešit věci pomíjivé. Možná to zní docela jednoduše nebo i hloupě, ale  v té době byly pro mě ty věci, kterých jsem se hodlal vzdát, poměrně důležité. A mám tím na mysli různé fetiše jako třeba sociální postavení, tituly, pracovní zařazení, auto, bydlení  a vůbec všechny ty třpytivé věci, které mi dávaly pocit jakési moci a důležitosti. Pamatuji si dobře, že jsem těm pocitům tenkrát úplně podlehnul a zmagořil. No, jo, kluk z vesnice, který se najednou ocitne v centru dění a má pocit veledůležitosti a úspěšnosti. Takže například bez golfu by ten statut vlastní osobnosti nebyl dokonalý a pak jde taky o to, čím na ten golf přijedete, vybavení, oblečení, kolikrát týdně na tom golfu jste a kde všude už jste hráli :-) A to je jenom drobnost. A čím víc v těch kruzích bloudíte, tím je to horší. Už nejde o vás jako o člověka, ale jenom o to, co máte. A přesně takovou hodnotu pak máte i pro ostatní. A přesně tak si taky vážíte sám sebe, jako člověka. Jen podle toho co máte. Nebo aspoň já to tak měl. 

A tak tahle jednoduchá a kraťoučká dohoda pro mě a můj život znamenala obrat o 180 stupňů. Ovšem z dnešního pohledu to pro mě bylo jedno z mých nejlepších životních rozhodnutí. Jenže tenkrát to nebylo vůbec jednoduché a rozhodně to nebyl dílo krátkého okamžiku. Tedy rozhodně ne tak, jako že bych si doma večer otevřel víno, rozhodl se, ráno vstal a byl novým člověkem. To tedy rozhodně ne. Byl to celý a určitě ne úplně rychlý a jednoduchý proces. Drhlo to a občas jsem i pochyboval. Musel jsem se prostě učit znovu umět se radovat z maličkostí, z krásy kolem a z okamžiků, které mi dělaly radost. A najednou jsem zase občas cítil mávání motýlích křídel v břiše. 

Co mě ale vždycky nejvíc udivovalo je, že absolutně nejmíň si zvykalo a chápalo moje okolí. Zatímco mě se dýchalo stále lépe, mí nejbližší měli pocit, že upadám někam do propadlin světa a začali mě litovat. A víte co? Ne, že by se to časem nějak výrazně zlepšilo :-) Ještě pořád slýchávám občas povzdech mojí maminky: "Ty sis tak posral život, Péťo!!' A dnes už jen pousměju, vysvětlování většinou nikam nevede. A tak nevysvětluju a už vůbec nikdy nikoho nepřesvědčuju. Každý máme jiné hodnoty, radosti a fetiše. 

Vlastně ani nevím, jestli to nakonec všechno dopadlo tak jak mělo. Jestli ze mě náhodou vážně není blázen, odpad a někdo, na kom vlastně vůbec nezáleží. Muž, po kterém ženy netouží a mladí muži nevzhlíží a nezávidí. A tak tomu teď ale vlastně opravdu je. Otázkou je, jestli mě to zajímá, trápí a nebo jestli je to pro mě měřítkem úspěšnosti mého života. No, asi jste uhádli správně. Je mi to úplně šumák. Největší radost mi udělá nějaká drobnost, okamžik, pocit. Třeba krásné teplé a hodně barevné světlo večer kdekoli, kde u sebe mám foťák, to kdyby ta vzpomínka časem náhodou trochu vybledla. Ale to se mi moc často nestává. A je to štěstí? Nevím, asi ne, protože štěstí je přece muška jenom zlatá... :-) Ale i tak si to užívám, třeba to někdo zkusí se mnou :-) Mějte všichni krásný den, Váš Petr J.

PS: To už jsem dopsal tenhle můj další fantas magory blábol, který ovšem sám považuju za moje velké moudro a najednou jsem našel tenhle úryvek z myšlenek Steva Jobse. Údajně tato slova napsal dva dny před svojí smrtí a tak nějak popisuje situaci, které jsem se sám chtěl v budoucnosti vyhnout. Přesně tento pocit byl mým hnacím motorem pro mojí vlastní dohodu. Jako kdyby mi Steve mluvil z duše - jen ta jeho slova jsou volena mnohem lépe a celé to působí uceleněji tak ,že čtenář bude snáze rozumět a možná vážně pochopí. A tady jen text, o kterém mluvím: 

Steve Jobs zemřel na rakovinu slinivky břišní a byl jedním z nejbohatších mužů na světě. Tato slova napsal 2 dny před smrtí."V očích druhých je můj život podstatou úspěchu, ale kromě práce jsem cítil málo radosti. Nakonec je mé bohatství jen část mého života, na kterou jsem si zvykl. Přesně v tuto chvíli nemoc a na posteli blízko smrti chápu, že veškeré mé bohatství je bezvýznamné.Můžete si najmout někoho, kdo bude řídit vaše auto, můžete si najmout lidi, aby vám vydělali více peněz, ale nemůžete si najmout někoho, komu byste dali svou nemoc.Můžeme mít mnoho věcí, ale nemůžeme mít jednu věc, ŽIVOT. Dávejte si radost a žehnejte ostatním.Čím jsme starší tím jsme moudřejší, hodinky za 30$ jsou stejné jako jedny za 300$, čas ukazují stejně, auto za 30.000$ nebo jedno za 300.000, mají stejný účel, vezmou vás do cíle, pokud máte dům 300 metrů nebo 3000, pokud jste sami, samota je stejná.Tak nakonec doufám, že si uvědomíte, že mít skutečné přátele, se kterými si můžete popovídat, je ta skutečná radost. Existuje 5 věcí, které byste měli dělat:- nevychovávejte své děti tak, aby byly nutně bohaté, aby až vyrostou věděly, že nezáleží na ceně věcí, ale na jejich hodnotě.- jezte své jídlo jako lék, jinak budeš muset jíst své léky, jako by to bylo vaše jídlo.- važte si své nevěsty, své rodiny, přátel.- udělejte si radost- milujte lidi, které vám Bůh seslal."

Tak tohle jsem sem musel doplnit, ale teď už vážně na viděnou :-) Petr J.